Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výhrůžky vůči Saúdské Arábii nezůstanou bez odezvy, pohrozil jaderný Pákistán

15. 01. 2016 8:20:16
Zřejmě každý, kdo se zajímá o českou kotlinu přesahující mezinárodní dění, zaznamenal zvyšující se napětí, které v posledních dnech a týdnech panuje mezi dvěma muslimskými mocnostmi, sunnitskou Saúdskou Arábii a šiítským Íránem.

Konflikt, dlouho dušený pod pokličkou náboženské nenávisti, se jal rozvinout poté, co Saúdská Arábie popravila významného šiítského duchovního Nimra al-Nimriho. Obě země se poté uchýlily k řadě nejen diplomatických kroků. Zatím posledním výkřikem v této kauze bylo prohlášení Pákistánu, který ústy generála pákistánské armády, Raheela Sharifa, varoval, že jakákoliv hrozba pro saúdskoarabskou územní integritu nezůstane bez odezvy Islamabádu. Připomeňme si, že téměř dvousetmilionový Pákistán disponuje jadernými zbraněmi, a také to, že většinově sunnitský Pákistán obývá nezanedbatelně velká šiítská menšina, tvořící dle různých odhadů 5 - 20 % všech muslimů v zemi.

Kauza "al-Nimri" má kořeny v roce 2012, kdy byl tento šiítský duchovní zatčen za účast a podněcování k proti-vládním demonstracím, které se odehrály ve východní provincii saúdského království v roce 2011. Al-Nimri byl dlouhodobým kritikem poměrů v Saúdské Arábii, díky čemuž se pochopitelně stal trnem v oku tamním režimním silám. Jeho zatčení a následné uvěznění v roce 2012 navíc nebylo zdaleka jeho prvním kontaktem se saúdskými žaláři: vězněn byl po kratší dobu již mnohokrát, přičemž takřka vždy byl odsouzen za svou účast na protivládních protestech. Dodejme však, že sám al-Nimri nevolal po žádném ozbrojeném převratu v Saúdské Arábii a byl stoupencem nenásilného řešení situace. Vzhledem k tomu, že stejně jako je v Saúdské Arábii dle platné legislativy trestán smrtí ateismus, je stejně trestána i protistátní činnost tohoto typu, byl al-Nimri v říjnu 2015 odsouzen k trestu smrti. Írán se již před dvěma roky vyjádřil, že pokud bude šiírský klerik popraven, Saúdská Arábie za to "draze zaplatí".

Pákistánská armádní špička, generál Raheel Sharif.Pákistánská armádní špička, generál Raheel Sharif.

Po al-Nimriho popravě, která se odehrála 2. ledna letošního roku, íránská rétorika (očekávaně) ještě zesílila. Bezprostředně po popravě uvedl íránský ministr zahraničních věcí, Mohammad Javad Zarif Khonsari, že Saúdové zaplatí za popravu "vysokou cenu". Jeho mluvčí, Hossein Jaber Ansari, pak pro média uvedl, že "Saúdská Arábie podporuje terorismus a extremisty, a na domácí kritiky reaguje perzekucemi a exekucemi. Saúdská vláda za svou politiku zaplatí vysokou cenu." Jeho slovům by se samozřejmě nedalo nic moc vytknout, avšak to jen do té doby, než si uvědomíme, že byla pronesena představitelem Íránu, který se k domácí opozici chová zcela stejně a potlačuje ji za užívání i těch nejkrajnějších prostředků. A nejen to: počet trestů smrti vykonaných v Íránu každoročně výrazně přesahuje počet trestů smrti vykonaných v Saúdské Arábii (viz graf níže).

Vysoce postavený íránský ajatoláh Ahmad Khatami pak uvedl, že poprava al-Nimriho je začátkem konce královské rodiny Saúdů: prohlásil dokonce, že rod Saúdů bude "vymazán ze stránek historie". Rod Saúdů Khatami dále označil za "zrádný". Dodejme, že na tuto konkrétní kritiku Íránu zareagoval saúdskoarabský ministr zahraničí Abdel al-Jubair, který měl práci poměrně lehkou, jelikož mu Teherán fakticky nahrál na smeč. "Írán je tou poslední zemí na světě, která by měla ostatní obviňovat z podpory terorismu, vezmeme-li v potaz, že Írán sám je státem, který podporuje terorismus." Al-Jubari Íránu vyčetl například jeho intervence v Sýrii, Libanonu, Jemenu či Íráku. Komentátor Faisal J. Abbas z portálu Al Arabiya pak připomíná, že Írán vojensky i finančně podporoval či podporuje řadu teroristických skupin – jmenován je například Hizballáh či irácká skupina Asaaib Ahl al-Haq. Do výčtu teroristů se pochopitelně dostali i jemenští Houthiové, respektive na ně navázané šiítské milice v oblasti.

Tabulka zachycující počet vykonaných trestů smrti ve světě za rok 2014Tabulka zachycující počet vykonaných trestů smrti ve světě za rok 2014.

Následoval řetězec více či méně očekávatelných událostí. Po al-Nimriho popravě se na mnoha místech Íránu rozhořely nepokojné demonstrace, přičemž demonstrující účastnící při jedné takové v Teheránu zaútočili na saúdské velvyslanectví. To skončilo v plamenech. Teherán se sice od násilností oficiálně distancoval a útoky odsoudil, nicméně faktem zůstává, že hostující stát má povinnost chránit ambasády cizích států před jakýmikoliv útoky zvenčí. Íránský prezident Rúhání minulý týden oznámil, že jednotlivci, odpovědní za útoky a zapálení saúdské ambasády budou postaveni před soud, jedná se však s největší pravděpodobností pouze o jakési "gesto". Rijád zareagoval vyhoštěním íránských diplomatů, přičemž Írán pochopitelně udělal to samé.

K dalšímu zhoršení již tak napjaté situace došlo minulý týden, na jednom z hracích hřišť Saúdské Arábie a Íránu, na kterém spolu svádějí stínový boj – v Jemenu. "Protiteroristická koalice" vedená Saúdskou Arábií totiž v Jemenu vojensky intervenuje ve prospěch jemenské vlády, zatímco Írán podporuje šiítské rebely, kteří mimo jiné ovládají i hlavní město Jemenu, Saná. Minulý týden saúdská letadla podnikla nálet na pozice šiítských milic v Saná, avšak "nedpoatřením" byla zasažena i budova íránského velvyslanectví. Írán následně Saúdskou Arábii obvinil z toho, že útok, při kterém bylo zraněno několik lidí z íránské ambasády a budovna značně poničena, byl záměrný. To však Saúdská Arábie dementovala a uvedla, že její útoky byly prováděny mimo pozice íránského velvyslanectví. Írán však již avizoval, že celou věc požene až na půdu Rady bezpečnosti OSN. V reakci na tento útok také Teherán zakázal dovoz veškerého saúdského zboží do Íránu.

Saúdskoarabský ministr obrany, Mohammed bin Salman, jedná v pákistánském Islamabádu s tamním premiérem Nawazem Sharifem. Foto z 10. ledna 2016.Saúdskoarabský ministr obrany, Mohammed bin Salman, jedná v pákistánském Islamabádu s tamním premiérem Nawazem Sharifem. Foto z 10. ledna 2016.

Zajímavé bylo také sledovat reakce ostatního muslimského světa. Vzhledem k tomu, že drtivá většina islámského světa je sunnitská, byly reakce očekávatelné. Některé země sáhly i ke krajnímu diplomatickému řešení: po vzoru Rijádu přerušily s Íránem diplomatické vztahy. Tohoto kroku se dopustily Katar, Bahrajn, Súdán či Kuvajt. Spojené arabské emiráty pak snížily úroveň diplomatických vztahů s Íránem na "nižší úroveň", konkrétně pak tím, že odvolaly svého velvyslance z Teheránu a nahradily ho diplomaticky "nižší" kategorií chargé d'affaires.

Zatím posledním dílkem do stále skládaného puzzle bylo ono již v titulku článku zmíněné poměrně agresivní prohlášení čelního pákistánského vojenského činitele. Ostrá slova nesoucí se z dalekého Pákistánu jsou o to závažnější, že Pákistán disponuje jadernými zbraněmi. Na druhou stranu každý, kdo má alespoň elementární ponětí o íránsko-pákistánských vztazích, se musel při čtení této informace podivit. Ano, generál Raheel Sharif sice ve své výhrůžce nezmínil přímo Írán, je však zřejmé, že Botswaně ani Hondurasu jeho slova určitě směřována nebyla. Znalec íránsko-pákistánských vztahů se však musí podivit především proto, že obě tyto země spolu tradičně mají relativně dobré vztahy. Pákistán je vůbec zajímavý tím, že si udržuje velmi dobré vztahy jak se Saúdskou Arábií, tak s Íránem. Do značné míry je to nepochybně dáno mimo jiné i tím, že Pákistán disponuje nezanedbatelnou šiítskou menšinou. Muslimů je v Pákistánu cca 96 % z celkového počtu obyvatelstva a z těchto 96 % tvoří šiíté 5 - 20 % (odhady se liší).

Velmi se mi tak líbil titulek, který použil ve svém článku britský Time: "Pákistán je chycen uprostřed konfliktu mezi Íránem a Saúdskou Arábií". Osobně silná slova generála Sharifa interpretuji tak, že se pouze chtěl zavděčit saúdskému ministru zahraničí, který právě byl na návštěvě Pákistánu a se kterým se Sharif sešel. Ostatně, pákistánský premiér Nawaz Sharif několik hodin poté "klidnil vášně", když uvedl, že Islamabád je ochoten chopit se role mediátora mezi oběma znesvářenými mocnostmi. Další důležitou dílčí okolností je také to, že v žádné jiné zemi na světě není Írán mezi obyvatelstvem více populární, než právě v Pákistánu. Podle výzkumu známého Pew Research institutu z roku 2012 vnímá Írán pozitivně 76 % Pákistánců (viz obrázek pod odstavcem), zatímco negativně jej vnímá pouze 8 %. Tato skutečnost, spolu s existencí nemalé šiítské menšiny na území Pákistánu, jistě hraje a bude i dál hrát roli při dalším vývoji íránsko-pákistánských vztahů. Určitě tím však nechci říct, že by tyto vztahy byly dokonalé. Šiítská minorita se totiž na území Pákistánu potýká s perzekucemi a diskriminací a šiíté bývají často obviňováni z terorismu. Naopak sám Írán často rekrutuje šiíty přímo z Pákistánu, aby je potom vysílal např. do Sýrie či Iráku. Pákistán má však poměrně dlouhou tradici v perzekuci jakýchkoliv menšin, což na vlastní kůži pociťuje např. další islámská sekta, Ahmadíja. A mimochodem – vůbec nejpoečtnější protesty proti porpavě al-Nimriho se konaly právě v Pákistánu, konkrétně pak v městě Karáčí.

Procenta u jednotlivých zemí znázorňují, jak velké množství obyvatelstva vnímá Írán pozitivně.Procenta u jednotlivých zemí znázorňují, jak velké množství obyvatelstva vnímá Írán pozitivně.

Faktem každopádně je, že zde existuje dlouhá tradice zapojování se pákistánské armády při ochraně saúdského království, která je podložená i smluvně. Tisíce pákistánských vojáků například zabezpečovaly saúdskou hranici v osmdesátých letech, stejně jako v roce 1991 při první americko-irácké válce v Perském zálivu. Momentálně je Pákistán vůči Saúdské Arábii zavázán "bránit dvě svatá města, Mekku a Medínu" a dále pak "bránit teritoriální integritu Saúdské Arábie". Vztahy trojúhelníku Saúdská Arábie – Pákistán – Írán jdou dobře ilustrovat na dvou událostech z loňského roku. První událost se datuje na přelom března a dubna 2015, kdy Saúdská Arábie formovala "proti-íránskou" koalici, která by intervenovala v již zmíněném Jemenu proti Íránem podporovaným Houthiům. Odmítnutní Pákistánu zapojit se mohlo být o to překvapivější, že následovalo až po návštěvě pákistánského premiéra Sharifa v Saúdské Arábii, kam jej osobně pozval tehdejší saúdský král Salman Bin Abulaziz. Pákistánské ministerstvo zahraničí se tehdy vyjádřilo v tom duchu, že "Pákistán se nechce nechce nechat nahnat do nové proti-íránské koalice, která nyní vzniká". "Nemůžeme si dovolit nechat se zatáhnout do sporů mezi dvěma muslimskými zeměmi," uvedl již v březnu loňského roku Sharif. V dubnu pak ministrova slova ztvrdil i pákistánský parlament, když odhlasoval, že v případě konfliktu v Jemenu si Pákistán zachová neutralitu.

Druhá událost se datuje k přelomu listopadu a prosince 2015. Saúdové tehdy dávali dohromady novou koalici, nazvanou "Islamic Military Coalition", kteráž měla za cíl boj proti terorismu, proklamovaně pak proti ISIS, ale fakticky proti jakémukoliv terorismu v islámském světě. Opět si neodpustím zde dodat, že dle platné saúdské legislativy je za terorismus považovaný i samotný ateismus. Pákistán se tehdy dověděl, že je součástí této koalice, až skrze média. Ano, ač to zní poněkud bizarně, bylo tomu skutečně tak. Něco podobného se ostatně stalo i v prvně jmenovaném případě, a novinář Baqir Sajjad Syed z pákistánské zpravodajského webu Dawn připomíná, že při formování koalice proti Houthiům tehdy při tiskové konferenci, na které Saúdové vznik aliance oznamovali, vlála v pozadí vlajka Pákistánu, a to bez jeho vědomí. Členství v této koalici, která čítá celkem 34 zemí, nakonec Pákistán potvrdil, avšak tamní ministerstvo zahraničí zároveň deklarovalo, že Pákistán bude v rámci této koalice jednat pouze ve shodě s vlastními národními zájmy.

Saúdskoarabský ministr obrany, Mohammed bin Salman, oznamuje na tiskové konferenci vznik Saúdskoarabský ministr obrany, Mohammed bin Salman, oznamuje na tiskové konferenci vznik "Islamic Military Alliance". Vlevo od něj vlajka Pákistánu, který v té době ještě netušil, že je členem této aliance.

Nedomnívám se však, že by konflikt mezi Íránem a Saúdskou Arábií měl v dohledné době potenciál k tomu, aby eskaloval v otevřenou válku. Hřišť, na kterých si obě země mohou vyřizovat své účty, je totiž uspokojivé množství. Především se samozřejmě jedná o Sýrii, křižovatku všech možných i nemožných zájmů zemí z tohoto, ale i všech jiných vesmírů. Role Saúdské Arábie a Íránu při vyjednáváních o syrské otázce samozřejmě bude klíčová. Do tohoto tématu se zde však hlouběji pouštět nechci. Druhým hřištěm je již zmíněný Jemen, kde Írán zcela otevřeně podporuje šiítské protirežimní milice z řad Houthiů. Popustím-li uzdu své fantazii, teoreticky by se, alespoň na politické úrovni, dalším takovým hřištěm mohl stát Bahrajn, k čemuž se ještě dále v textu vrátím. Netřeba dodávat, že v případě propuknutí ryze vojenského konfliktu mezi oběma muslimskými zeměmi by se region potopil do čirého, absolutního chaosu a raději snad ani nechci domýšlet následky a představovat si možný řetězec událostí, které by v takovém případě mohly nastat.

Nastálý diplomatický konflikt mezi oběma zeměmi je pozitivní v tom, že poněkud prosvětlil situaci a ukázal, kdo za kým stojí. Kromě výše zmíněných zemí vyjádřily jasně pro-saúdské postoje i Jordánsko, Džibutsko, Turecko či Egypt. Nejdále však ve svém patolízalství zašel poslušný pejsek Rijádu, Egypt. Egyptský ministr zahraničí, Sameh Shoukry, totiž při setkání se svým saúdskoarabským protějškem, Adelem al-Jubairem prohlásil, že "bezpečnost saúdského království je integrální součástí bezpečnosti Egypta, a bezpečnost Egypta je integrální součástí bezpečnosti saúdského království".

Někde na hranici tragikomedie a hrůzně působící grotesky pak zůstává informace o tom, kdo že se to rozhodl stát se "vyjednavačem vztahů" mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Do role vyjednavače se totiž podle tamního ministerstva zahraničních věcí pasoval Irák, jak informovala agentura Reuters. Ten Irák, který je velice úzce svázán se zájmy Íránu a jehož hlavní město je doposud jeho hlavním městem především díky íránské vojenské výpomoci. Informaci nicméně sdělil sám ministr zahraničí, Ibrahim al-Jaafari. Jak si Bagdád v roli krizového vyjednavače povede, uvidíme. Irácká vláda totiž nemá (snad kromě výskytu militantních ateistů na svém území) nic moc k řešení, tudíž má nepochybně mnoho volných prostředků, které bude moci do zdárného vyřešení íránsko-saúdské krize investovat. V předchozí větě jsem celou situaci samozřejmě výrazně zlehčil: Írák se v této otázce hodlá angažovat především proto, že se bojí, že napětí mezi Íránem a rodištěm proroka Muhammada ještě více zhorší situaci v Iráku. Do role vyjednavače se mimochodem přihlásila i Ruská federace.

Premiér Pákistánu Nawaz Sharif na návštěvě sousedního Íránu.Premiér Pákistánu Nawaz Sharif na návštěvě sousedního Íránu.

Vyjednávání, jakkoliv nevěřím tomu, že v dohledné době vůbec začnou, jistě budou komplikovat i poslední výroky íránského prezidenta Hassana Rúháního. Ten koncem minulého týdne obvinil Saúdskou Arábii z toho, že se cíleně snaží rozdmýchávat konflikt a nenávist mezi sunnitskými a šiítskými muslimy. To je jistě velký problém a měla by mu být věnována značná pozornost: sunnité a šiíté totiž všude na světě žijí ve zcela mírovém a přátelském soužití a případná snaha Saúdů o vyvolání nesnášenlivosti mezi těmito dvěma islámskými odnožemi by mohla dosavadní harmonii, která ve vztazích sunnitů a šiítu panuju, narušit [irony alert]. Rúhání však šel ve svých prohlášeních z minulého týdne šel ještě dál: podle něj totiž Saúdové svým chováním sami vytvářejí islamofobní nálady ve světě. Podle Rúháního také Rijád cíleně obstruuje "vítězství syrské a irácké vlády a zvyšuje tak napětí v regionu". Pro úplnost uvedu, že se pochopitelně ozývají i hlasy tvrdící, že současné napětí mezi Íránem a Saúdskou Arábií nemá pranic společného s vnitroislámským sporem mezi sunnity a šiíty. Tak například Hamid Dabashi, odborník na danou oblast působící na americké Kolumbijské univerzitě, píše na webu Al Jazeery následující: "Vyhrocující se rivalita a nevraživost mezi Íránem a Saúdskou Arábií nemá nic společného s sunnitsko-šiítským teologickým schizmatem a už vůbec ne se společnou historií a osudy Íránců a Arabů v tomto regionu. Jde o výlevy zuřivosti dvou států odhodlaných za každou cenu získat převahu jeden nad druhým."

Krátce se ještě zastavme nad dvěma partikulárními zajímavostvmi. Výše v textu jsem psal o Bahrajnu, který v reakci na zapálení saúdské ambasády v Teheránů davem demonstrantů přerušil s Íránem diplomatické styky. Bahrajn je oproti ostatním zemím v regionu typu Jordánska, Kuvajtu, Kataru či Spojených arabských emirátů unikátním případem v tom ohledu, že je většinově šiítský – 60-70 % obyvatelstva Bahrajnu tvoří vyznavači šiítského islámu. Bahrajnu ale vládne sunnitská menšina. Tento rozpor se naposledy výrazněji projevil v době tzv. Arabského jara. To se nevyhlo ani Bahrajnu, přičemž zájmem Íránu pochopitelně bylo, aby protesty dopadly úspěšně, tedy aby šiítská většina převzala nad zemí moc. To se ale tenkrát nestalo: především pak proto, že v Bahrajnu vojensky zasáhla sousední země, tedy Saúdská Arábie. Ta si totiž nemohla dovolit, aby se na jejím dvorečku usadil nohsled Teheránu. Čistě teoreticky, popuzdím-li uzdu své fantazii, by se mohl Írán snažit o zintenzivnění podpory šiítům v Bahrajnu, respektive snažit se o znovu-vyprovokování dalšího kola protirežimních demonstrací. Jestli se však plány Íránu ubírají alespoň potenciálně tímto směrem, to si momentálně netroufám odhadovat.

Prohlášení, které vzbudilo mou velkou osobní pozornost, pak pochází od tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Ten se, jak jsem již uvedl výše, postavil na stranu Saúdské Arábie a ostře zkritizoval neschopnost Íránu ochránit saúdské velvyslanectví před agresivními demonstranty. V jeho prohlášení jsem však našel jistou paralelu s prohlášeními, kteráž byla učiněna před několika měsíci na české politické scéně. Erdogan prohlásil následující: "Čtyřicet sedm ze čtyřiceti osmi lidí, které Saúdská Arábie popravila, byli sunnité, a byli popraveni kvůli jejich napojení na Al-Kajdu. Pouze jeden z popravených byl šiítským náboženským vůdcem. Je to čistě rozhodnutí Saúdské Arábie. Je to jejich domácí záležitost." Erdoganova slova mi připomínají slova jistých českých "liberálních" politiků, kteří zcela stejně argumentovali po vítězství Práva a spravedlnosti v polských volbách. To, že je PiS otevřeně antiliberální a že provádí v Polsku takřka až teokratizaci politiky, stejně jako to, že je otevřeně proti odluce státu od církve, hodnotili jistí čeští liberálové slovy, že "se jedná o vnitřní záležitost Polska". Erdogan dále zkritizoval Teherán za to, že podporuje syrského prezidenta Asada a za to, že tomuto vrahovi, jak jej turecký prezident přímo nazval, dodává zbraně.

Otázka po tom, jakým směrem se bude konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem dále vyvíjet, bude zřejmě odpovězena až v průběhu dalších měsíců. Možností je celá řada a diplomatických pák mají obe země několik. Pro vyřešení konfliktu v Sýrii bude klíčové, aby ani jedna ze zemí případný proces nepodkopávala. Zapomínat nesmíme také na jaderné ambice Íránu a na to, že geopoliticky vzato za Íránem stojí například Rusko. Pro zájemce o širší souvislosti doporučuji zajímavý článek "Two Of Pakistan's Best Friends Hate Each Other" z pera Akbara Shadida Ahmeda, napsaný pro Huffington Post. Zajímavé jsou také informace o al-Nimrim, které jsou dostupné na WikiLeaks.

Šiítští muslimové v pákistánském Karáčí protestují proti popravě šiítského klerika al-Nimriho.Šiítští muslimové v pákistánském Karáčí protestují proti popravě šiítského klerika al-Nimriho.

______________________________________________________________________

Původní celý název článku zní: Výhrůžky vůči Saúdské Arábii nezůstanou bez odezvy, pohrozil jaderný Pákistán, zatímco Írán obvinil Saúdy z šíření islamofobie a vyšel 12.1.2016

Článek byl původně napsán pro web Občanského sdružení ateistů České republiky, www.osacr.cz

http://www.osacr.cz/2016/01/12/vyhruzky-vuci-saudske-arabii-nezustanou-bez-odezvy-pohrozil-jaderny-pakistan-zatimco-iran-obvinil-saudy-z-sireni-islamofobie-werner/

Autor: Jan Werner | pátek 15.1.2016 8:20 | karma článku: 41.04 | přečteno: 1173x

Další články blogera

Jan Werner

Kacem El Ghazzali: Islám není náboženstvím míru, ale náboženstvím útlaku a nesnášenlivosti

Marocký ateista a lidskoprávní aktivista Ghazzali tvrdí, že islám dnes, tak jak je zakotven ve většině muslimských zemích a v myslích většiny muslimů, není náboženstvím míru, ale náboženstvím útlaku, nesnášenlivosti a netolerance.

3.6.2016 v 8:16 | Karma článku: 37.49 | Přečteno: 1949 | Diskuse

Jan Werner

Je Suis Omar Mohammed Batawil

17letý jemenský volnomyšlenkář byl obviněn z ateismu a kritiky náboženství, poté unesen a následně zastřelen.

26.5.2016 v 8:18 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 956 | Diskuse

Jan Werner

Váš Bůh neexistuje. Americký soud dospěl k přelomovému verdiktu a vyvrátil Boží existenci

Soud sdělil Bohu, že neexistuje, a vyznavačům náboženství, že jejich víra je "parodií a satirou, nikoliv náboženstvím".

27.4.2016 v 8:45 | Karma článku: 25.90 | Přečteno: 1643 | Diskuse

Jan Werner

Evoluce je kontroverzní teorií, budou i nadále upozorňovat učebnice biologie v Alabamě

Ve stínu aktuální aféry z píseckého gymnázia, které poskytlo své prostory k pořádání kreacionistické výstavy Genesis, by člověk mohl skoro zapomenout, že to, co je u nás raritou, je na mnoha místech za velkou louží denním chlebem.

25.4.2016 v 8:16 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 531 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lukáš Bartoň

Kozel zahradníkem - ČR a.s.

Slováci založili v Česku společnost Agrofert a správou společnosti pověřili zaměstnance Andreje Babiše. Ten je o ní připravil a stal se jejím majitelem. Třetina Čechů si myslí, že je dobrý nápad mu svěřit do správy celý stát.

28.6.2017 v 11:34 | Karma článku: 13.51 | Přečteno: 276 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Společnost: Všechno je marnost

Poznáváte první slova z Knihy Kazatel? Někteří lidé si vykládají tato slova tak, že nemá cenu se namáhat, když stejně si jde všechno vlastní cestou. Ale je v tom něco více ...

28.6.2017 v 0:38 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 463 | Diskuse

Beata Krusic

Něco o nadávání, kritizování a taky trochu o přijetí...........

Docela mě baví sledovat, jak člověk stále něco hodnotí, kritizuje a nikdy není s ničím spokojený. Pořád ta hlava potřebuje něco vyhodnocovat, korigovat, vylepšovat. Nikdy nic akorát:-).

27.6.2017 v 23:11 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 447 | Diskuse

Josef Nožička

Několik vět 2017: jsou Kalvoda, Ruml či Kocáb opravdu ti praví?

Médii dnes probleskla zpráva o tom, že některé známé osobnosti vydaly prohlášení s názvem Několik vět 2017.

27.6.2017 v 19:40 | Karma článku: 44.95 | Přečteno: 4125 | Diskuse

Monika Pilloni

Migranti, nekonečná invaze pokračuje : 5000 včera, 8500 dnes

ITÁLIE - Exodus bez konce: poslední dva dny bylo naloženo 13.500 migrantů, kteří vypluli z Libye ... mezitím v Mineo žadatelé o azyl zablokovali hlavní silnici a požadovali grátis vstup na koupaliště a do přímořských letovisek.

27.6.2017 v 19:25 | Karma článku: 43.39 | Přečteno: 3960 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2977

Militantní ateista, člen Svobodných, milovník black metalu, kosmologie, Stephena Kinga, Ingmara Bergmana a Larse von Triera. Doktorand na Katedře politologie FSS MU a na Katedře filosofie FF MU. www.ateiste.cz

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.