Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

TOP 09 & KDU-ČSL a jejich snahy o podrývání sekulárního charakteru České republiky

29. 02. 2016 9:17:00
Když v říjnu loňského roku poslanci schválili zákon, ustavující Velký pátek za nový státní svátek České republiky, varoval jsem ve svém článku před narůstajícím vlivem klerikálních klik a křesťanské lobby na českou politiku.

Když v říjnu loňského roku poslanci schválili zákon, ustavující křesťanský Velký pátek za nový státní svátek České republiky, varoval jsem ve svém článku před narůstajícím vlivem klerikálních klik a křesťanské lobby na českou politiku. V řadě reakcí na můj článek však bylo souzeno, že přeháním, a že schválení Velkého pátku státním svátkem příliš mnoho neznamená, a že to rozhodně není důvod pro nějaké větší znepokojení. Zhruba čtyři měsíce poté, co byl nový státní svátek schválen, jsme svědky dalších bezprecedentních pokusů o průnik náboženství do české politiky. Přímo na půdě Poslanecké sněmovny totiž vznikla křesťansko-židovská modlitebna (jejíž výstavba tedy byla schválena již dříve, v době, kdy byla TOP 09 ve vládě), přičemž hlavní iniciátorka jejího vybudování, Helena Langšádlová z TOP 09, při této příležitosti zároveň oznámila, že se bude pokoušet o vnešení zmínek o křesťanství a judaismu do Ústavy České republiky.

České republika je formálně sekulárním státem, tedy státem, který by měl dodržovat odluku státu od církve. Již v říjnu jsem však upozorňoval, že právě nyní, v době migrační krize, kdy se i řada "ateistů" na nejrůznějších demonstracích ohání odkazy na naše předky, případně na "křesťanské kořeny" naší civilizace atp., má křesťanská politická klika jedinečnou příležitost k prosazování svojí agendy, aniž by se nad tím veřejnost více pozastavovala. Nyní je totiž jednoduše v módě zaštiťovat se čímoliv, co bude reflektovat dichotomii "my vs. oni", tedy my jakožto křesťané, versus oni jakožto muslimové. Zatímco dříve by tak schvalování nového náboženského svátku, sakrální stavba na půdě Poslanecké sněmovny, či snahy o vnešení zmínek o křesťanství do Ústavy vzbuzovaly pochybnosti, nyní tyto snahy jdou takříkajíc na ruku voličům a jejich politické poptávce.

Již schválení Velkého pátku státním svátkem do této skládačky zapadalo. Ostatně, hlavní iniciátor Velkého pátku jakožto státního svátku, Jiří Mihola z KDU-ČSL, uvedl v rozpravě před hlasováním následující:

Je třeba vycházet i ze současné společenské a mezinárodní situace, kdy je potřeba jasně podpořit naši křesťanskou identitu, která byla důležitým zdrojem našich humanistických, civilizačních a koneckonců i demokratických tradic. Důležitý je rovněž sociální aspekt klidného prožití velikonočních svátků.

Jeho slova byla fascinující v tom, že se prakticky ani nijak nesnažil zakrývat ten fakt, že je Velký pátek sněmovnou protlačován právě v duchu akcentování oné již zmíněné dichotomie a že nyní, když existuje "společenská poptávka", je ten pravý čas protlačit co nejvíce náboženských a teokratizujících záležitostí do české politiky a českých zákonů. Zákon nakonec schválil i Senát, byť jen o jeden jediný hlas. I na půdě Senátu byla vyzdvihována ona v mém říjnovém článku zmíněná rovina, když na prosincovém jednání Senátu, kde se o zákonu hlasovalo, prohlásil senátor Jiří Čunek z KDU-ČSL, ve zjevné narážce na proti-imigrantské nálady v dnešní společnosti, následující:

Když chceme hájit křesťanské hodnoty, měli bychom hájit i jejich symboly.

K tomu, aby zákon o Velkém pátku vstoupil v platnost, tedy zbývá již jen to, aby jej podepsal velký přítel katolické církve, prezident Miloš Zeman, který tak nepochybně i učiní. Zeman totiž bude reflektovat to, že většina lidí tyto zákony a další "politické akty", snažící se o zdůrazňování křesťanských tradic na území Česka, vnímá jako svým způsobem kritiku migrace, či jako, řeknu-li to hodně nadneseně, určitou parafrázi hesla "my jsme tady doma". Ostatně, stačí si projít diskuse na českých zpravodajských serverech, kde se na názory tohoto typu, tedy že jsou to de facto proti-islamizační zákony, dá narazit velice snadno a v hojné míře. Velice mě zaujal shrnující názor jistého Jiřího Peše v diskusi pod článkem o tom, že zákon o Velkém pátku schválil i Senát: "I tak se dá bojovat proti islamizaci. Vítám to." Zeman by tak samozřejmě byl sám proti sobě a proti svému většinovému voličstvu, pokud by si dovolil zákon nepodepsat. Zeman je ale bravurní stratég a tudíž se této chyby nedopustí a zákon podepíše.

Vraťme se nyní zpět k aktuálním událostem. Česká republika je sekulární stát. A naprostým středobodem všeho by proto mělo být to, že náboženství do politiky, státních institucí, státní správy a škol prostě a jednoduše nepatří. Budeme-li stávět přímo na půdě Poslanecké sněmovny, tedy na půdě hlavního legislativního tělesa České republiky sakrální, náboženské stavby, jen těžko budeme moci dále hovořit v souvislosti s naší zemí o sekularismu. Sekulární stát nemůže a nesmí favorizovat nějaké konkrétní náboženství a stavět jeho modlitebny přímo na půdě státních inistitucí. Česká republika, na rozdíl od řady jiných států, nedisponuje státním náboženstvím. O státním náboženství hovoříme tehdy, je-li v ústavě či zákonech dané země nějaké náboženství jakožto státní uvedeno a definováno. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že státním náboženstvím disponuje většina islámských zemí, prakticky celá Severní Afrika, Saúdská Arábie, Írán, ale i řada evropských zemí, např. Island, Anglie, Dánsko, Norsko či Řecko.

Celá problematika však má ještě jeden rozměr. Politické strany jsou do Poslanecké sněmovny zvoleny obyvatelstvem České republiky ve svobodných a demokratických volbách, a měly by tak ve sněmovně zastupovat lid, který je zvolil. A lid, který tyto strany zvolil, je mimořádně nereligiózní. Vyvstává tedy legitimní otázka, proč by se měla stavět modlitebna na půdě Poslanecké sněmovny jednoho z nejateističtějších států na světě? Podíváme-li se na data z posledního sčítání lidu z roku 2011, zjistíme, že věřících je v České republice pouze 20,8 % obyvatel. Nejen, že tedy v České republice věří v Boha pouze zhruba jedna pětina obyvatel, další dimenzí celé problematiky je to, že počet věřících je v naší zemi dlouhodobě sestupný. Ještě v roce 1991 totiž v ČR bylo 43,9 % věřících, v roce 2001 32,1 %, a v roce 2011, jak jsem již uvedl, pouze 20,8 %. Otázkou tedy zůstává, jak je možné, že politické elity nijak nerespektují nereligiózní povahu většinového obyvatelstva. Vysvětlením může být samozřejmě to, že elity české politiky naopak religiózní jsou. Věřícími v Boha jsou totiž předsedové všech parlamentních stran vyjma komunistů: Sobotka (ČSSD), Babiš (ANO), Bělobrádek (KDU-ČSL), Fiala (ODS), Kalousek (TOP 09), Okamura (SPD / Úsvit). Můžeme tu tak do značné míry hovořit o jakési zvůli elit, o aroganci elit vzhledem k "prostému lidu", což poukazuje na odvěké sebevnímání věřících, kteří si myslí, že nábožensky založený člověk je "něčím více", než nevěřící. Nevěřící přece nemá žádnou morálku, žádné hodnoty a tak podobně (poukáži v této souvislosti na článek Petra Tomka "O křesťanské a ateistické morálce"), že ano? Tudíž tu zůstává ona věřící elita, která se rozhodla nevěřící plebs poučit o tom, co je správné. A skutečně se nedomnívám, že bych v této souvislosti jakkoliv přeháněl – jak jinak, než jako projev elitismu, arogance a pocitu náboženské nadřazenosti si totiž interpretovat to, že si úzká skupina poslanců nechala na půdě legislativního orgánu České republiky postavit modlitebnu, to vše za vědomí, že drtivá většina České republiky žádnou náboženskou víru nevyznává?

Vrátíme-li se ještě jednou k datům ze sčítání lidu, leckoho možná zaujme vysoký počet procentuálního zastoupení u varianty "neuvedeno (nezjištěno)", který dosáhl výše 44,7 %. Lze se domnívat, že do této skupiny lidí, jež své vyznání či nevyznání ve sčítání neuvedli, můžeme počítat jak věřící, tak nevěřící. Podívejme se proto na data z výzkumu Robina Kopeckého z FF a PřF UK, který sám komentoval slovy: "Jsou Češi věřící, něcisté nebo katolíci? Pokud chcete zjistit, jak je to doopravdy, podívejte se na data ze sčítání lidu nebo si udělejte vlastní průzkum (viz přiložený graf, N=7000), protože -světe div se- vyjde to naprosto ale naprosto stejně. Pokud chcete data "na míru", inspirujte se u ŘKC a objednejte si je u marketingové agentury, potom ale jen stěží rozeznáte Česko od Polska." Tato data nám konkretizují počet nevěřících v ČR, kterých je více než 60 %. Samotných katolíků pak zůstává pouze 10 %. Pro srovnání relevance Kopeckého dat dodávám, že při sčítání lidu vyšel počet katolíků na 10,4 %, evangelíků 0,5 % a husitů 0,4 %. V této souvislosti odkážu na další článek Petra Tomka, tentokrát o tom, jak to vypadá, když výzkum neprovádějí výzkumníci, ale když si výzkumy zadávají církve.

kopecky_neverici

Langšádlová o náboženské svatyni v útrobách sněmovny, jejíž vybudování vyšlo zhruba na 1,5 milionu korun řekla, že "je to křesťanská kaple s židovskými prvky". Místnost určenou k uctívání pohádkové bytosti si však samozřejmě pochvalují poslanci takříkajíc "napříč politickým spektrem". Mimořádně silnou katolickou klikou již tradičně disponuje ODS. Jednou z vůbec nejvýraznějších postav politického katolicismu mimo KDU-ČSL je právě dlouholetý poslanec ODS, Marek Benda, který modlitebnu ve sněmovně pochopitelně vítá. "Je to místnost na zklidnění a rozjímání, pokud někdo bude mít takovou potřebu. Už léta organizujeme ve Sněmovně křesťanská setkávání, přesuneme to tam. Pravidelně se setkává deset až pětadvacet lidí, dochází tam tak patnáct poslanců, občas některý senátor či člen vlády. Je to tradice, která se drží už od roku 1991," vyjádřil se pro server iDNES Benda a osvětlil tak, pro jak velké procentuální zastoupení poslanců Poslanecké sněmovny je modlitebna určena. Pro zhruba 10 % celkového počtu všech poslanců. Pro ty z Vás, kteří snad s osobou katolického fundamentalisty Marka Bendy nejsou seznámeni, připomenu zde postřehy Petra Tomka z Bendova projevu na konfereci EU a křesťanské hodnoty: je sekularizace hrozbou?, na kterou se přišli podívat i zástupci Ateistů ČR:

Přesto mě v jednu chvíli opravdu zamrazilo a to když promluvil Marek Benda falešný Judr, otec náhubkového zákona a člen Ústavněprávního výboru PS. Jeho projev kombinoval prvky fašismu s katolickým extremismem a v podstatě prohlásil, že bude lepší, když ČR ovládne islám, než „pýcha lidského ducha“. V té chvíli jsem se opravdu neudržel a plácl se dlaní do čela (seděli jsme hodně blízko). Byl to asi můj nejvýraznější projev nesouhlasu s řečníky.

Vyjádřil sympatie krajně pravicovým křesťanským konzervativcům, pronesl pár plamenných vět o vraždění nenarozených dětí, které povede k bídě důchodců, trochu mě vyděsil tvrzením, že je špatné dávat starým lidem důchody, protože pak nejsou potřební a nemají důvod zakládat v mládí rodiny, ale asi nejpravdivějším a zároveň nejděsivějším tvrzením, kterému ostatní řečnici mlčky i hlasitěji přikyvovali bylo Bendovo připomenutí toho že se za věc křesťanů (myšleny církevní defraudace) premiér Petr Nečas obětoval. Docházelo mi totiž, že je to pravda. Petr Nečas opravdu obětoval svou politickou funkci, svou politickou stranu a nemalý kus republiky své víře.

Nyní se podívejme na úmysl Langšádlové z TOP 09 na zanesení zmínek o křesťanství do Ústavy České republiky. Langšádlová pronesla konkrétně následující: "Naše civilizace stojí na řecké filozofii, římském právu, judaismu a křesťanství. Budu usilovat o to, aby se odkaz na kořeny naší kultury dostal i do ústavy." V prvé řadě je třeba si uvědomit, že Ústava není učebnicí dějepisu. Existuje navíc zásadní rozdíl mezi tím, co Evropě dala řecká filosofie a římské právo, a tím, co jí dal judaismus a křesťanství. Řecká filosofie odmytologizovala výklad světa, dala jí vědeckou metodu, racionalitu a vtiskla jí kritické myšlení a snahu vysvětlovat přírodu pouze za pomocí jí samé. Římské právo dalo světu systém práva. Ani řecká filosofie ani římské právo nám tedy do vínku nedali žádnou konkrétní ideologii. Judaismus a křesťanství nám daly náboženské ideologie, které navíc vykazují rysy nesnášenlivosti, netolerance a porušování základních lidských práv. To teď ale nehodnoťme – zůstaňme u konstatování, že dávat na stejnou rovinu řeckou filosofii a římské právo s judaismem a křesťanstvím je jednoduše non-sens.

Dále je třeba si uvědomit, že uvádění judaismu a křesťanství jakožto "kořenů naší civilizace", či něčeho, na čem naše civilizace stojí, s sebou nese i otázky po tom, do jak velké míry tato náboženství euro-atlantickou civilizaci formovala, respektive zdali tento seznam není neúplný. Určitě by se dalo argumentovat, že by měla být zařazena i renesance a renesanční humanismus, jakožto období, které ukončilo tisícileté křesťanské tmářství a vyneslo zpět na světlo světa odkazy a ideje antického Řecka. A nejen to. Renesanční humanističtí myslitelé vynesli na povrch zemský i v teokratickém středověku znásilňovaného, tedy oproti středověku původního Platóna s Aristotelem, kteří byli ve středověku dezinterpretováni ve prospěch křesťanské teologie. To bylo zvláště patrné především u Aristotela – humanisté očišťovali Aristotelovy texty od středověkých "barbarismů", opravovali nesprávnou terminologii zkreslující smysl jeho učení, a tak obnovovali skutečného Aristotela, jehož nebylo možné pochopit bez souvislosti s obecnou literární, historickou a filosofickou tradicí. Dále by šlo samozřejmě zařadit novověk, jakožto období vědeckého boomu, který nepochybně naši civilizaci formoval dost zásadním způsobem, stejně jako s ním spojenou epochu osvícenství. Avšak v osvícenství se začal rozvíjet sekularismus a státy Evropy se postupně začaly sekularizovat. A to je samozřejmě něco, proti čemu teokraté napříč politickém spektrem brojí. Tento výčet a krátký historický exkurz tu uvádím především proto, aby bylo zřejmé, že pouhé zařazení křesťanství a judaismu je nedostatečné, účelové a zavání snahou o vytvoření privilegované pozici pro jednu konkrétní ideologii, kterou u nás zastává sotva třetina obyvatelstva.

Jak napsal ve svém výborném článku "Sekularismus je obecným lidským zájmem a naším hlavním požadavkem" Slávek Černý, sekularismus je "hlavním politickým programem našeho sdružení a v mnoha ohledech není důležitějšího politického programu a podmínky pro svobodnou a demokratickou společnost, než je právě sekularismus." Článek Vám doporučuji přečíst celý, protože je skutečně výborný. Je tedy zřejmé, že jakékoliv snahy o narušování sekulárního charakteru naší země, respektive snahy o pronikání náboženství do politiky a snahy o spojování se náboženství s politikou a jejich vzájemné splývání jsou něčím, proti čemu se budeme jako Ateisté ČR vymezovat zdaleka nejvíce. A křesťansko-židovská kaple na půdě Poslanecké sněmovny, favorizování křesťanství a judaismu v Ústavě či zavádění nových monoteistických náboženských svátků je zcela jednoznačně něčím, co sekulární charakter České republiky narušuje.

Má-li někdo s termínem"sekularismus" problém a nedokáže si představit, co přesně znamená, tak vězte, že sekularismus neni ateismus. Jestliže je sekularismus klíčovou hodnotou a něčím, o co nám nejvíce jde, zastavím se u něj a podívám se na něj obšírněji. Ještě jednou budu citovat ze Slávkova článku:

Sekularismus není žádné privilegium, ale základní předpoklad pro to, aby si lidé byli rovni, aby byli svobodni a aby mohli žít šťastný a bezpečný život. Na sekularismu by se měli shodnout lidé všech náboženských a nenáboženských přesvědčení, pokud jsou ochotni připustit, že někdo může mít jiný názor než oni sami a pokud chtějí žít v bezpečné společnosti, kde budou moci svobodně vyznávat svoji víru a přesvědčení.

Je skutečně velice důležité nezaměňovat sekularismus s ateismem. Sekulární stát není ateistickým státem, sekulární stát je naopak státem, kde všichni mohou svobodně praktikovat či nepraktikovat svou víru či nevíru, bez toho, aniž by je v tom někdo omezoval či aby pociťovali, že jejich víra či nevíra je v rozporu s oficiální ideologickou linií státu. Abychom byli terminologicky zcela přesní, podívejme se na heslo "sekularismus" a "sekularizace" do filosofického slovníku:

Sekularismus, světonázorový postoj založený na oddělení náboženství od ostatních sfér a institucí společnosti, prosazující jejich vzájemnou nezávislost.

Sekularizace, zesvětštění společenského života, to znamená jeho odpoutání od náboženství, respektive od církve. Historicky se projevuje jednak tím, že náboženské organizace přestávají zasahovat přímo do správy věcí veřejných, jednak tím, že náboženství, zejména jeho veřejné kultovní formy, přestávají být hromadnou masovou záležitostí, a konečně tím, že samotné církevní organizace uvolňují svou rigidní strukturu a přejímají zpátky "světské" postoje a prvky chování.

– Kol. autorů: Filosofický slovník, Euromedia Group: Praha, 2009.

Oxfordský filosof Julian Baggini (mimochodem částečný kritik Nového ateismu) ve své knize Atheism: A Very Short Introduction o sekularismu píše v tom smyslu, že "se jedná o jeden z největších triumfů západní civilizace a o jeden z nejdůležitějších odkazů osvícenství. Drtivá většina ateistů nechce žádný ateistický stát, nýbrž sekulární stát, ve které nejsou otázky náboženství a víry či nevíry regulovány státem a vládou, ale ponechány individuálním rozhodnutím obyvatel v duchu liberálních tradic a individuální svobody." Tolik tedy k vyjasnění pojmu sekularismus – nejde v něm jednoduše o nic jiného, než aby státní moc, státní instituce a stát jako takový byli nezávislé a nepropojené s náboženstvím, natožpak s konkrétními církvemi. Dodejme, že opakem sekularismu je teokracie, což je stav, kdy je stát s náboženstvím propojen či kdy má náboženství určující či významný vliv na chod státu a jeho institucí.

Pozastavit se u sekularismu bylo důležité ze dvou důvodů. Jednak aby bylo zřejmé a jasné, o co nám jde, za čím stojíme a co podporujeme. Dále pak proto, abychom věděli, proti čemu naopak bojuje TOP 09, KDU-ČSL nebo i poslanci ostatních stran, kteří v podobných anti-sekularizačních záležitostech mají prsty. Zanést křesťanství a judaismus do Ústavy tedy navrhuje Langšádlová z TOP 09. Co na to KDU-ČSL, konkrétně její místopředseda a předseda lidoveckého poslaneckého klubu, Jiří Mihola, iniciátor zavedení Velkého pátku jakožto státního svátku?

Dnes by určitě bylo dobře, kdybychom se takto přihlásili ke kořenům naší kultury. Když o nich mluvíme, tak mluvíme o židovsko-křesťanské náboženské tradici. Neměli bychom se za naše kořeny stydět. Až násilné sekularizování v minulosti bylo zbytečné.

Dále si připomeňme, co Mihola pronesl na již zmíněné konferenci EU a křesťanské hodnoty: je sekularizace hrozbou?:

Dámy a pánové já jsem tedy dostal tu čest tedy zahájit tady toto setkání, tento seminář nebo konferenci úvodním slovem, tak opravdu jenom krátce bych shrnul pár skutečností na zahájenou a pak ...(nesrozumitelné). Já hned na tu řečnickou otázku, která je v názvu konference položena – Je sekularizace hrozbou? – odpovídám ano, myslím si že je hrozbou a připojuji se také k tomu, co zde zaznělo na úvod, že je také výzvou.

K tomu několik poznámek. Všimněte si zdůraznění toho, že DNES by určitě bylo dobře, abychom se přihlásili ke křesťanství. Opět je tu onen již v úvodních pasážích článku zmíněný apel na to, že právě nyní, v době masivní muslimské migrace do Evropy, bychom měli "oprášit" křesťanství jakožto nejúčinnější lék či obranu vůči všem jiným kulturním vlivům. To není žádná konspirace, to jsou opakovaná slova řady nejen lidoveckých představitelů. Dále Mihola tvrdí, že Evropa má žido-křesťanskou tradici či kořeny a že bychom se za ně neměli stydět. Dle mého názoru evropská, západní civilizace není založena na křesťanství a nemá křesťanské kořeny. Křesťanství dle mého názoru naopak bylo něčím, co západní, evropskou civilizaci téměř úplně zničilo a co i dnes představuje pro tuto civilizaci velice akutní a bezprostřední ohrožení. Evropa má dle mého názoru kořeny a základy v antické filosofii, její racionalitě, vědě, kritickém myšlení a způsobu uvažování. Záměrně uvádím antickou filosofii, ne antiku jako takovou, protože antika jakožto historické období a antická filosofie jsou dvě jiné věci: samozřejmě, že v době antiky můžeme o státu i o tamních polis mluvit jakožto o teokratických, jelikož řecký polyteismus byl se státem i s polis neodmyslitelně spjatý a propojený. Ostatně, již v antických Athénách byl v tamní legislativě ateismus definován jakožto trestný čin, což je tradice, která až do dnešních dnů přežila na řadě míst světa, štafetu v tomto ohledu více než na výbornou převzaly především muslimské země, avšak i v Řecku stále funguje obdoba ateofobního, ateismus kriminalizujícího zákona, jelikož v současném Řecku funguje proti-rouhačský zákon.

Každopádně zpět k antické filosofii a k tomu, že její hodnoty představují základ západní civilizace. Již výše v článku jsem napsal, že tyto hodnoty se začaly resuscitovat teprve v renesanci. Existuje tu tedy poměrně dlouhá doba, prakticky více než tisíc let, ve kterých křesťanství vládlo a dominovalo Evropě, pořádalo pogromy i na ony židy, a snažilo se o potlačování a potírání všeho cizího, všeho "jiného", všeho nekřesťanského, a to dokonce i přímo v rámci křesťanství samotného v podobě hledání vnitřního nepřítele, často heretiků či různých křesťanských filosofů. Za naprosto skandální považuji ten fakt, že Mihola uvádí, že tato tradice, tedy tradice nesnášenlivosti, netolerance, nerespektování a potlačování odlišností a jinakostí atd., je něčím, za co bychom se neměli stydět. Za to bychom se stydět rozhodně měli. Tedy lépe řečeno, ti, jenž se dnes ke křesťanství a k jeho historii a tradicím hlásí, by se měli stydět. Jak ale celá tato situace vznikla? Jak nastal onen zlomový moment, kdy byla antická filosofie potlačena na úkor křesťanského monoteismu? Dovolím si v této situaci ocitovat dva odstavce z mého článku Rámování diskuse v podání Českých drah: naše západní křesťanská kultura a katolické Rakousko, ve kterém jsem se přímo tímto zabýval:

Tím, že se dobrovolně přihlásíme ke křesťanské kultuře, respektive civilizaci, se vlastně dobrovolně hlásíme k době temna, k tomu vůbec nejhoršímu období, jaké kdy Evropa zažila. Hlavní charakteristikou tzv. křesťanské kultury je myšlenková totalita, která si nezadá s totalitou stalinistického režimu či soudobé KLDR. Jakmile se totiž křesťanství v Evropě dostalo k moci, začalo potlačovat všechny ostatní směry, které měly jiné výklady v různých filosofických otázkách. Tuto záležitost si konec konců můžeme i zcela přesně odatovat: vláda císaře Justiniána, který vládl v letech 527 – 565. Justinián chápal Římskou (křesťanskou) říši jako pozemské uskutečnění říše Kristovy. Rozšíření „křesťanského impéria“ pak chápal jako úkol, který mu osobně byl svěřen božským příkazem. A tak se Justininán nezdráhal vydávat své vlastní příkazy, které měly zcela zásadní vliv na onu „naši západní křeťanskou kulturní tradici“. Justininán vedle církevní jednotky usiloval také o jednotu náboženskou, což bylo důvodem vydání památného zákona proti pohanům a heretikům (pod tyto kategorie spadali i tehdejší filosofové, představitelé novoplatónské školy a uchovatelé antické myšlenkové tradice), kterým byla zakázána služba ve státní správě či byli různě omezováni v civilním i soukromém životě. Původní pohanské zvyky byly taktéž zapovězeny, a podobně jako odpadnutí od víry po křtu se trestalo smrtí.

Tento a mnohé další zákony měly samozřejmě zcela fatální důsledky pro představitele novoplatónské filosofické školy, jedny z posledních uchovatelů antické myšlenkové tradice. A jestli někde stojí základy naší civilizace, základy naší kultury, základy vědy, základy demokracie a základy a kořeny takřka čehokoliv, co dnes označujeme termínem „západní“, je to právě antika. Právě v antice totiž vzniká filosofie jakožto v zásadě racionální a odmytologizovaný výklad světa, přičemž je třeba si uvědomit, že pod označení „filosofie“ v té době zdaleka nespadala „pouze“ filosofie v dnešním slova smyslu, ale fakticky veškerá věda a to včetně věd přírodních. Křesťanství tuto kulturu, na kterou jsme v renesanci opět, alespoň částečně navázali, takřka kompletně anihilovalo. Posledním hřebíčkem do rakve antické moudrosti a vzdělanosti byl právě křesťan Justinián se svými zákony, regulacemi a nařízeními. Roku 529 vydal Justinián zákon, kterým znemožnil pohanům (tedy i novoplatónikům) veřejně vyučovat v athénské Akademii, která byla centrem novoplatónské filosofie. To ale ze strany Justiniána nebylo zdaleka vše. Daný zákon totiž dále novoplatonikům upíral právo na živnost a vlastnictví movitého i nemovitého majetku. Upření těchto základních občanských práv spolu s tím, že kromě veřejné výuky v Akademii nemohli vyučovat dokonce ani soukromě, de facto znamenalo likvidaci novoplatóniků a novoplatónské školy. Akt zavření athénských škol je tak považován za konec antické filosofie (tedy násilné přerušení vývojové linie naší civilizace).

A pokud se podíváme v čase o něco málo zpět, na alexandrijský novoplatonismus a jeho konflikt s křesťanstvím, výsledek bude ještě horší. Křesťanství se i zde pochopitelně dostalo do sporu s filosofickým směrem, který zastával jiný názor a výsledkem v roce 389 bylo více než 500 000 svitků spálených v tamní ptolemaiovské knihovně, to vše na příkaz alexandrijského biskupa Theofila. To však ještě nebylo vše. Jméno alexandrijské novoplatónské filosofky a první známé matematičky Hypatie je dnes již jménem poměrně provařeným a je tomu tak dobře. Hypatia byla roku roku 415 zabita davem křesťanů. Čin tak zrůdný, že už se jméno „Hypatia“ dostalo i do povědomí těch, kteří se jinak o filosofii nezajímají.

Křesťané tak zničili to, co pracně generace vědců a filosofů, počínaje Thalétem a milétskou školou, takřka po tisíc let budovala. Náhle už nebyla možná svobodná filosofická diskuse nad rozličnými otázkami, jejíž samotné debatování bylo v antice motorem vědeckého pokroku a zřídlem nových nápadů a idejí. Co tedy vlastně středověk, z hlediska rozvoje filosofie, myšlení, vědy atp. přinesl? Nebudeme nikterak přehánět, když napíšeme, že vůbec nic. Tedy, samozřejmě, kromě utužování dogmatismu a filosofických sporů uvnitř křesťanství. Jaké významné myslitele křesťanství světu přineslo, počínaje narozením zásadního církevního otce, Augustina Aurelia v roce 354 až po alespoň částečnou revitalizaci naší (tedy antické) kultury v renesanci? Kromě něj to byli Boëthius, Berengar z Tours, Petr Damián, Anselm z Canterbury, Pierre Abélard, Roscellinus, Vilém ze Champeaux, Tomáš Akvinský a Vílém Occam a... a tím končíme. Není to trochu málo? Za více než tisíc let? Antika dokázala vyprodukovat více a lepších myslitelů i za jedno jediné století a to navíc na geograficky nepoměrně menším území.

Problém je tedy jak v kvantitě, tak v kvalitě. Středověká filosofie (a tedy i věda) nepřinesla takřka vůbec žádný pokrok v drtivé většině oblastí lidského vědění. Většina filosofických sporů byla spory týkajících se problémů, vztahem či vzájemného se překrývání mezi křesťanskou filosofií a křesťanskou teologií. Řešila se metafyzika striktně omezená a ohraničená pojmem křesťanského boha. Jediné zásluhy, byť v omezené míře, které jsem schopen přiřknout středověké křesťanské filosofii, se týkají jistého pokroku v logice. Sporem číslo jedna, který se táhnul přes celý středověk, pak byl známý spor o univerzálie, který reagoval na otázku položenou novoplatonikem Porfyriem v jeho Úvodu k Aristotelovým kategoriím. Je skutečně více než úsměvné, že se Českými drahami proklamovaná křesťanská kultura za tisíc let nezmohla na více, než na to řešit otázku nastolenou v komentáři k dílu autora, který byl ve středověku fakticky zakázán (tedy Aristotelés), jež byl navíc napsaný Porfyriem, což byl kritik křesťanství par excellence. Sepsal dokonce obsáhlý spis s názvem Proti křesťanům. Nikoho asi nepřekvapí, že spis byl později spálen.

Shodou okolností je tomu teprve nedávno, kdy vyšla nová kniha od Tima Whitmarshe z univerzity v Cambridge s názvem Battling the Gods: Atheism in the Ancient World. Whitmarsh v knize uvádí, že "máme tendenci dívat se na ateismus jako na ideu, která vznikla až v době formujících se západních sekulárních společností. Ve skutečnosti však dřívější, předkřesťanské společnosti, byly daleko více schopné vnímat ateismus ve spektru toho, co bylo považováno normální." Čímž mimochodem poukazuje na to, že v dnešním, především abrahámovském, tedy křesťansko-islámsko-judaistickém světě, je ateismus vnímán jako "porucha", "odchylka od normálu". V knize se věnuje i konci antiky a nástupu křesťanství – Whitmarsh se domnívá, že "éra antického ateismu skončila proto, že tehdejší polyteistická společenství jej tolerovala, avšak polyteismus byl nahrazen monoteismem, konkrétně křesťanstvím, které vyžadovalo uctívání pouze jednoho, "pravého" Boha." Přijetí křesťanství Římem ve 4. století pak dle Whitmarshe představovalo naprtostý otřes, protože náboženský absolutismus začal být užíván k udržení říše pohromadě.

Toliko tedy poněkud detailněji k tomu, na co bychom dle místopředsedy KDU-ČSL a předsedy jejího poslaneckého klubu měli být hrdí a neměli bychom se za to stydět. Avšak vzhledem k tomu, že se Mihola a KDU-ČSL vyjadřují o sekularismu a o sekularizačním procesu jako o hrozbě, a šíří lži o tom, že byla prováděna násilně, tak se skutečně není čemu divit. Je důležité zde zcela jednoznačně uvést, že KDU-ČSL je proti sekularismu a ideji sekulárního státu, a tedy proti oddělení náboženství od státu, a naopak je pro propojení státu s církví a náboženstvím, pro to, aby náboženství mělo vliv na chod státu, a aby zasahovalo do chodu věcí veřejných. Vzhledem k tomu, že předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se vymezuje i vůči liberálům, kteří dle něj podkopávají západní (tedy v jeho podání křesťanské) hodnoty, není se čemu divit.

belobradek_liberalove

Zajímavou apologii poslanecké kaple předvedla známá stoupenkyně katolické diktatury, Lucie Sulovská. Ta však ve svém článku na Šafrově čím dál více ateofobním Svobodném fóru v jedné věci přeci jenom, byť tedy jen částečně, uhodila hřebíček na hlavičku:

V internetových diskusích, odkud poslední dobou švihají div ne blesky další kruciáty proti muslimům, už jsme zase konečně ateistickým národem, který se musí ubránit brutální christianizaci, kterou na nás míní spáchat restitucemi posílené církve. (...) Křesťanství provokuje. Ale proč? Dostáváme se k mimořádné schizofrenii zasahující mysl nemalé části naší populace, když se ti samí lidé, kteří by nejraději viděli náboženství na propadlišti dějin, dovolávají křesťanských kořenů Evropy v obraně před jinými náboženskými vlivy, jmenovitě před islámem. Jistěže by pronikání islámu do Evropy bylo daleko složitější v případě jejího pevného křesťanského ukotvení. Ale jakýkoliv, byť jen velmi symbolický, krok, který by znamenal určité přihlášení právě k našim kořenům, provokuje k útokům na věřící křesťany.

Domnívám se, že v tomto se slečna Sulovská skutečně plete. Značná část národa totiž křesťanství (i když s ním třeba nesouhlasí či se k němu nehlásí) považuje za součást západní civilizace, respektive spatřuje v křesťanství kořeny a základy západní civilizace. A v době hrozby islamizace se tak děje to, že se i tito lidé, často ateisté, přimykají ke křesťanství, protože v něm, jak jsem již rouzebíral výše, vidí štít před daleko horším a nebezpečnějším islámem. Argumentace těchto lidí je většinou taková, že křesťanství už je reformované a není nijak nebezpečné, zatímco islám je nereformovaný a nebezpečný. Tito lidé dle mého názoru nemohou být dále od pravdy, nicméně to by bylo na jinou debatu a na jiný článek. Pointou je, že i mnozí ateisté tyto christianizační snahy pocházející z půdy Poslanecké sněmovny uvítají. Jednoduše proto, že islám považují za hrozby, zatímco křesťanství vidí jako "domestikované", případně jako něco, co "je naše", a tudíž není třeba se ho bát. Těch, kteří při nechuti k islámu a jeho odmítání nepodlehnou svodům oné "křesťanské jistoty", o které Sulovská píše, je jen velice málo.

Jsem moc rád, že u nás v Ateistech ČR jsme v tomto konzistentní a "pevné křesťanské ukotvení", které by nás ochránilo před islámem a zabránilo jeho pronikání do Evropy, odmítáme i tváří v tvář této reálné hrozbě. Řešení spatřujeme nikoliv v christianizaci a v návratu do dob temna, plných nesnášenlivosti a netolerance, ale v sekularizaci a tedy v naprostém oddělení státu od církve.

Další myšlenka z pera Sulovské, kteráž upoutala mou pozornost, je tato:

Jak bývá u podobných kaplí zvykem, je interreligiózní, tedy zde nalezne naplnění každý věřící člověk.

Je zajímavé, jak si někdo představuje "interreligiózní kapli". Vypadá takto interreligiózní kaple?

kaple_ps

Ve vší skromnosti na mnou položenou otázku odpovídám záporně. Interreligióznímu prostoru by určitě ve středové poloze nedominoval Kristus, byť ho zde, chudáka, ošidili o jeho kríž. Na půdě Poslanecké sněmovny tak byl Ježíš ukřižován ve vzduchoprázdnu. Že by snad Sulovská viděla onu interreligiózní složku právě v absenci kříže, zatímco Krista chápe jako postavu, jejíž myšlenky jsou společné všem náboženstvím? Netroufám si odpovědět, jestli by tento prostor jakožto interreligiózní vnímali i ortodoxní stoupenci Poseidóna, umírnění členové Církve Létajícího Špagetového Monstra či takoví průměrní vyznavači Thora, a ponechám tak otázku po interreligióznosti poslanecké kaple obestřenou mlhou tajemného mystéria.

Závěrem se pokochejme jednou (ačkoliv se tedy nechci dopouštět nemístné generalizace) typickou argumentací křesťanů, ulovenou ve facebookových vodách:

modlitebna_PS_fb

Protože existuje jen jediné pravé náboženství a protože všichni nevěřící jsou komunisté. Jak jinak.

______________________________________________________________________

Původní celý název článku zní: TOP 09 & KDU-ČSL a jejich snahy o podrývání sekulárního charakteru České republiky a vyšel 23.2.2016

Článek byl původně napsán pro web Občanského sdružení ateistů České republiky, www.osacr.cz

http://www.osacr.cz/2016/02/23/top-09-kdu-csl-a-jejich-snahy-o-podryvani-sekularniho-charakteru-ceske-republiky-werner/

Autor: Jan Werner | pondělí 29.2.2016 9:17 | karma článku: 38.46 | přečteno: 1111x

Další články blogera

Jan Werner

Kacem El Ghazzali: Islám není náboženstvím míru, ale náboženstvím útlaku a nesnášenlivosti

Marocký ateista a lidskoprávní aktivista Ghazzali tvrdí, že islám dnes, tak jak je zakotven ve většině muslimských zemích a v myslích většiny muslimů, není náboženstvím míru, ale náboženstvím útlaku, nesnášenlivosti a netolerance.

3.6.2016 v 8:16 | Karma článku: 37.49 | Přečteno: 1964 | Diskuse

Jan Werner

Je Suis Omar Mohammed Batawil

17letý jemenský volnomyšlenkář byl obviněn z ateismu a kritiky náboženství, poté unesen a následně zastřelen.

26.5.2016 v 8:18 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 969 | Diskuse

Jan Werner

Váš Bůh neexistuje. Americký soud dospěl k přelomovému verdiktu a vyvrátil Boží existenci

Soud sdělil Bohu, že neexistuje, a vyznavačům náboženství, že jejich víra je "parodií a satirou, nikoliv náboženstvím".

27.4.2016 v 8:45 | Karma článku: 25.90 | Přečteno: 1660 | Diskuse

Jan Werner

Evoluce je kontroverzní teorií, budou i nadále upozorňovat učebnice biologie v Alabamě

Ve stínu aktuální aféry z píseckého gymnázia, které poskytlo své prostory k pořádání kreacionistické výstavy Genesis, by člověk mohl skoro zapomenout, že to, co je u nás raritou, je na mnoha místech za velkou louží denním chlebem.

25.4.2016 v 8:16 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 537 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel Kolář

Volby v několika číslech

V České republice je zhruba 8 425 000 lidí, jenž mají volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

22.8.2017 v 13:43 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 440 | Diskuse

Aleš Merta

Čeští piráti na vlnách liberalismu

Minulý týden vypluli čeští Piráti, tedy spíše vyjeli, ke zteči hradeb poslanecké sněmovny. Předvolební průzkumy jim dávají solidní šance, ale čeká je těžká konkurence, protože ve vodách ve kterých loví své voliče, je rybářů již ..

22.8.2017 v 13:23 | Karma článku: 8.16 | Přečteno: 443 | Diskuse

Ivan Bednář

Nedůvěryhodný Janda cenzorem?

Začínáme být posedlí sestavováním seznamů. Jakoby se vracely staré časy totalitního režimu, který měl seznamy skoro na všechno. StB mělo seznam nepohodlných lidí, Mototechna pořadník na příděl aut, OPBH na příděl bytů.

22.8.2017 v 11:52 | Karma článku: 34.32 | Přečteno: 960 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Zbraně EU sojuzu v boji s terorismem: proklamace na Twitteru, koncerty, světelné show

Vzhledem k tomu, že soudruzi z EU neví, kam dříve kondolovat (do Španělska, Francie, Německa či Finska) dovolil jsem si pro ně shrnout jejich hlavní zbraně v boji s islámským terorismem. Aby to měli po kupě a nešlápli třeba vedle.

22.8.2017 v 11:06 | Karma článku: 38.54 | Přečteno: 1142 | Diskuse

Jaroslava Janderová

Návrat do minulosti aneb kvalitu umění v Praze bude posuzovat komise

Z mediálního vyjádření primátorky Adriany Krnáčové ke kultuře jsem získala obdivuhodnou informaci. Poněkud mne vyděsila.

22.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 24.11 | Přečteno: 739 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2985

Militantní ateista, člen Svobodných, milovník black metalu, kosmologie, Stephena Kinga, Ingmara Bergmana a Larse von Triera. Doktorand na Katedře politologie FSS MU a na Katedře filosofie FF MU. www.ateiste.cz

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.