Demokracie zdaleka není nejlepší formou vlády. Věděli to už myslitelé v antickém Řecku, tudíž se nejedná o žádný nový objev. Už Platón poukazoval na to, že každá demokracie se zákonitě musí dříve nebo později zhroutit v nějakou formu totalitního režimu. Je zřejmě nezpochybnitelné, že v současném světě hrají obrovskou roli masová média. Jejich informacím se nejde vyhnout, narážíme na ně všude. Mají obrovskou moc a obrovský vliv, ovlivňují denně miliony lidí. Média jsou tedy naprosto dokonalou zbraní. Na rozdíl od tanků, kulometů a raket, média (přímo) nezabíjejí, ale dokáží cílenou skupinu lidí "zkonvertovat" k určitému názoru. Média jsou tedy daleko účinnější než zbraně, místo zabíjení protivníka mohou média "názorového protivníka" získat na svou stranu. Jedním ze společných znaků dnešní "mediokracie" je politická korektnost, kulturní relativismus a s ním spojené zavírání čí před určitými problémy, či neinformování, tedy absolutní ignorování určitých událostí. Dalším společným bodem vlády mediokracie obecně je společný nepřítel, stát Israel. Média jsou v tomto ohledu jako supi. Netrpělivě, se slinou na jazyku čekají, až se zase budou moci do Israele pustit. Čekají na každou zámínku. Je úplně jedno o co jde - v období mediokracie jde přece všechno vykreslit ve prospěch či neprospěch jedné či druhé strany. Mediokracie tak představuje protivníka, proti kterému se Israel prakticky nemůže bránit. Ať už Israel tvrdě zakročí bombardováním proti základnám Hamásu, nebo pokud raketa odpálená z palestinského území zabije matku a dvě děti - obě tyto události, ačkoliv jsou zcela rozdílné, jsou něco, co mediokracie okamžitě využije ve "svůj prospěch", pro "dobro věci". Israel je u masových médií prostě vždy ten špatný, je to zákonitost.
Poslední roky jsme svědky trendu, jež se každým rokem zesiluje. Čím dál větší množství obyvatel západní civilizace zastává proti-israelské názory, Israel kritizuje a nemůže mu přijít na jméno. Po nedávném incidentu na moři opět stoupl počet těch, kdo Israel považují za pokračovatele Adolfa Hitlera, či přinejmenším za "zlou stranu konfliktu". Já se ale ptám: lze se těmto lidem divit? Nejde. Žijeme ve velice uspěcháné době a většina lidí opravdu nemá čas číst odbornou literaturu, sledovat vícero druhů televizního zpravodajství a v neposlední řadě číst o událostech ne z jednoho zdroje, ale ze zdrojů několika a to i nemainstreamových. Na to prostě není u velké části populace čas. A vzhledem k tomu, že tato velká část populace je neustále, takřka měsíc co měsíc masírována proti-israelskou rétorikou z úst médií, jež tvoří na mediálním poli velkou většinu, jaký pak asi názor může mít nezaujatý a původně neutrální člověk na celou věc? V nepravidelných periodách čte o tom, jak israelští vojáci zavraždili děti, že israelská raketa zasáhla školu, že israelské námořnictvo nechce dovolit humanitárním organizacím, aby Palestincům (samozřejme popsaným jako hladovějícím) dodaly jídlo a základní potřeby. No řekněte, dá se při absenci času na detailnější zkoumání situace a po několikaleté mozkové masáži zaujmout jiný názor, než že Israel jsou lidské zrůdy? Upřímně, nedá. Samozřejmě, existuje velká sorta lidí, které politika zajímá, kteří se zajímají o dění ve světě a o blízkovýchodní konflikt. Lidé, kteří k událostem vyhledávají co nejvíce na sobě nezávislých informací. Tito lidé si pak mohou udělat objektivní obrázek. Těch je ale, v globálním měřítku, naprostá menšina. Situace je tedy značně znepokojivá, jelikož díky cílené a vytrvalé proti-israelské rétorice hlavních světových médií u nás i ve světě prakticky neexistuje cesta k tomu, aby lidé této manipulaci nepodléhali. Masová média vytváří armádu příznivců Palestiny. Proč to dělají, co tím sledují, kdo za tím stojí, proč se tomu děje i u nás, to jsou otázky, na které neznám odpovědi a do spekulací se v tomto článku pouštět nebudu.
Nesoudnost některých médií však vskutku hraničí s naprosto neskrývanou hysterií a projevováním nenávisti vůči židovskému státu. Pokaždé, když se něco semele, média ihned vydávají zprávy, kde je jako viník označen Israel, či které pro Israel vyznívají negativně. To vše se děje bezprostředně po odehrání se dané události - média si nezjišťují podrobnosti, ale naopak vydávají pořád ty stejné titulky. Jako by ty články a zprávy psaly stroje. Stane se událost ve které figuruje Israel a stroj sedící v sídle daného média hned ví co má dělat - informovat o dané události jako by byl Israel automatickým viníkem. A to on také u médií je. Israel je pro média špatný vždy a za jakékýchkoliv příčin - je tedy špatný apriori. Ještě než se vůbec nějaké událost odehraje, už tehdy je zřejmé, že pokud se odehraje, tak až se odehraje, je Israel ten špatný. Je to ze strany médií vskutku nevýdaný dogmatismus.
Co tedy říci závěrem? Většina lidí, která po práci přijde domů a pustí si zprávy, či si v práci občas zabrousí na Novinky či na iDNES, nemůže Israel nekritizovat už ze samotné podtaty věci. Je tedy třeba, aby lidé, jež uvažují kriticky a jež se nespokojí s pastýřem poloslepých ovcí - médii - činili sami kroky k nápravě. Vysvětlujte svým přátelům, známým, rodině či kolegům v práci, jak se to skutečně s Israelem má. Vysvětlování, fakta, skutečnosti a především ono trpělivé vysvětlování jsou jediné zbraně, jež proti masmédiím máme.
Multikulturní a islamistická lobby je však velice silná. Není se čemu divit, peníze jsou přece vždy až na prvním místě a muslimů je na světě čím dál víc a tvoří pro mnohé nezanedbatelnou ekonomickou sílu. Je tedy zřejmé, že velká média, většinou ovládaná důležitými lidmi, si to nechcou u "islam - religion of peace" rozlít. Přeci jenom, majitelé médií jsou většinou chytří a pragmatičtí lidé. Ti moc dobře vědí, jak se věci mají, ale uvažují čistě pragmaticky - myslí dopředu a vědí, že za pár desítek let bude Evropa zcela islámská. Jsou to vlastně novodobí vlastizrádci. Židé však v průběhu lidské historie vždy byli a zřejmě vždy budou národem utlačovaným a národem, jež si zažil mnohá příkoří, která jiné národy neznají. Jsou tak přirozeně dobrým terčem. Pokud by se média soustavně obouvala tak jako do Israele například do kosovských albánců, jistě by se to s takovým úspěchem nesetkalo. Ostatně, kritizovat obchodování s lidskými orgány, kamenování žen za to že jsou znásilněny či nedobrovolné sňatky desetiletých dívek, to by byla od médií poněkud přehnaná drzost. Ne, naše média přece nejsou hulvátská a dokáží projevit respekt a cit k cizí kultuře.
